Červenec 2014

Expanze valia

31. července 2014 v 21:39 | Naerwen |  Z nálad
Zažívám emocionální vystřízlivění. Vyprchávají ze mě úplně všechny pocity, všechny nálady, všechna psychická rozpoložení. Necítím. Nervové buňky se stahují do sebe jako poupata růží v zanedbaném záhonu. Tím záhonem je moje tělo. Tělo prorostlé pochybnostmi a napadené insomnií, tělo bez vláhy, beze smyslů. Zato plné strachů, fobií a skepse. Je to všechno schované za hradbou sevřených rtů a zhoršující se introverzí. Deprese má vskutku bohatě nastlané hnízdo, ve kterém se může uvelebit a růst.

Sluneční apokalypsa

28. července 2014 v 19:10 | Naerwen |  Z deníčku
Nemůžu si pomoct, prostě mě to fascinuje. Zbraně a plynové masky, vrakoviště plná rzi a suti pod zataženou oblohou protkanou radiací a odstupňované odstíny zelené barvy na pytlovitých uniformách. Syrový závan nebezpečí ze tmy podzemní dráhy, kde se ukrýváte se skupinou přeživších… Fascinuje mě to takovým tím zvláštním, nepopsatelným a neuchopitelným způsobem. Je to ten druh humoru, který nikdo nechápe, a proto nemůžete vykládat vtipy. Ten druh hudby, který neposlouchá nikdo, koho znáte. Ten druh posedlosti určitým žánrem, který nemáte jak vysvětlit, protože okolí vás má zaškatulkované v něčem jiném.

Rezavějící duše

26. července 2014 v 22:21 | Naerwen |  Z nálad
Nelepší se to.
Usmíření s mou druhou polovinou mozku nepřichází. Snažím se to asi propojit jen silou vůle, což nefunguje. Blikající kontrolky hlásí kritický stav, přetlak, selhání a kompletní zhroucení systému. Je jen otázkou času, než bude celý mechanismus vytažen ze zrezivělých trosek, ze změti šroubů a ozubů a skřípajících kolejnic, z tenkých olověných drátů a silnějších železných trubek, než bude identifikován a řádně rozebrán a po částech poslán na vrakoviště, zatímco moje druhá nezhnisaná část nalezne svůj osud možná tak někde u vývodu odpadní trubky, která vypouští do vody mraky svinstva. Odhozená pravá polovina spočívající pod klenbou syrového deště, s vyhaslými očními důlky a obnaženou spodinou lebeční, s prázdnými kloubními jamkami a do sebe se hroutícími žebry. Odhozená divadelní maska, na které zvolna zasychá pot a krev posledního představení.

Sugesce v chloroformu

25. července 2014 v 22:29 | Naerwen |  Z nálad
Polibek zfetované múzy na rozpraskané rty poleptané alkoholem. Svíjející se bezbrannost před lačným zrakem maniodepresivní psychózy. Pocity zašité do rozpadajícího se mechanismu s infikovanou krví a selhávající imunitou, pocity jako imitace ledvinových kamenů, pocity k zadušení, když člověk vyjde ven na vzduch. Bezpečně se teď cítím doma. V posteli, v dece ze stoprocentního polyesteru, obklopená haldou všemožných věcí, které mě udržují při životě stejně efektivně jako nemocniční vybavení.
Není mi špatně.

Detox myšlenek

25. července 2014 v 9:09 | Naerwen |  Z deníčku
Nespím… Už zase nespím.
Přišla jsem na šedesát nových způsobů, jak objímat polštář, zatímco obloha za tepaným mřížovím žaluzií měnila barvu na stále tmavší modrou. Stále tmavší odstíny, stále větší tma a já tu klidně ležím a přemítám, jestli si mám zkusit vzít prášky na spaní, které mi v mé improvizované lékárničce zavazí už přes rok a půl. Čekám, jestli se z toho černého obdélníku ve zdi vynoří nějaká potvora, o které jsem si jako malá vždycky představovala, že se prostě musí schovávat na druhé straně, čekám, jestli přejde půlnoc, než se mi podaří usnout, čekám, jestli mi z hlavy vyprchají všechny otravné myšlenky jako účinky narkózy.