Sluneční apokalypsa

28. července 2014 v 19:10 | Naerwen |  Z deníčku
Nemůžu si pomoct, prostě mě to fascinuje. Zbraně a plynové masky, vrakoviště plná rzi a suti pod zataženou oblohou protkanou radiací a odstupňované odstíny zelené barvy na pytlovitých uniformách. Syrový závan nebezpečí ze tmy podzemní dráhy, kde se ukrýváte se skupinou přeživších… Fascinuje mě to takovým tím zvláštním, nepopsatelným a neuchopitelným způsobem. Je to ten druh humoru, který nikdo nechápe, a proto nemůžete vykládat vtipy. Ten druh hudby, který neposlouchá nikdo, koho znáte. Ten druh posedlosti určitým žánrem, který nemáte jak vysvětlit, protože okolí vás má zaškatulkované v něčem jiném.


Post apokalyptický námět. Něco, co se nikdy nedonutím koupit a přečíst. Bylo by toho na mě moc.
Snová realita, ztvárnění absurdna. Skládání nemožného do malebných celků, ze kterých nakonec vždycky vylezete jako ta největší hrdinka. Cákance krve jsou boží. Vypadají na zpocené a uštvané tváři tak senzačně, že nemáte nejmenší chuť si je otřít. Frajersky si zastrkáváte k pasu další pistoli nalezenou v polorozpadlém skladišti a vydáváte další rozkazy lidem okolo, kteří slepě poslouchají, protože ví, že mají v čele někoho, kdo své úloze rozumí. Uch. Sladká satisfakce v podobě absolutní jistoty. Žádná ustrašenost, žádné váhání, jen přímý pochod k cíli a železné přesvědčení a odjištěná zbraň.
A tak si dál představuju, zatímco venku prší. I uvnitř mého těla prší, a ty kapky sebou berou všechno strádání a všechny špatné stavy posledních dní. Celé mé tělo funguje jako splav. A cévní soustava je zpodobněním blesku. Když vás zasáhne blesk a přežijete to, máte pak do kůže doslova vypálenou jeho trasu, kudy se ubíral přes vaše šokované tkáně do země. Stejný cejch naplněný žhnoucí energií se teď rozpíná i ve mně. A já si tisknu ruce na břicho a přivírám oči a užívám si to.
Dál si črtám v mysli a cítím se dobře.
Venku prší a já bych si nejraději četla s otevřeným oknem a výhledem na déšť a do okolí, usazená na parapetu s hrnkem čaje vedle sebe a s hlavou plnou narůstajících zápletek. Tmavých, zpola zatopených komor, vystřílených zásobníků a slábnoucích čelních svítilen. Chladem prostoupených tunelů a strachem sevřených hrudí za narychlo sebranou, špatně padnoucí, poškrábanou kevlarovou vestou.
Naježené chloupky všude, kde jsem je tenhle týden ještě neholila. Povznášející pocit.
Knížky. Jeden ze světlých bodů mé existence. Dnešní počasí se k rozjímání nad apokalypsou dokonale hodí. Mozek vyčištěný od svrabu pesimismu spřádá dohromady lidi, časy a události a nakyslou barvu oblohy s proudícími větrnými víry. Atmosféra má příchuť jedovatého plynu, odpařujícího se ze země mezi popadanými sloupy elektrického vedení. Stejně tak se dneska rozpínal a nakonec kamsi zmizel i můj mrak pochybností nad tím, co dělám a jak to dělám. Co říkám a komu. Na rozdíl od včerejšího večera. Včerejší večer byl propadák. Aspoň že mě Statečné srdce zachránilo od těch pozdních hodin, během kterých bych se marně snažila zabrat a dohnat tak spánkový deficit.
Čtrnáct hodin spánku za tři dny. Ale spousta nápadů a inspirace. Spousta spokojenosti. Pomyslný seismograf zběsile zaznamenává jednu linku za druhou. Nové nálady, nová chuť do života. Nové myšlenky, sestavené do dalšího přiznání poněkud zmateně. Připadá mi to polovičaté, ale jsem s tím smířená. Vlastně mi to ani nevadí. Žádná sebekontrola, žádná sebenenávist. Žádné výčitky kvůli tomu, že se to dalo napsat lépe, že to mohlo být obsáhlejší. Dnes nejsem důkladná; nepočínám si, jako kdybych byla pod přísným dohledem kohosi, kdo na mě vyvíjí permanentní tlak. Píšu, abych si tuhle chvilku uchovala a vzpomněla si na ni, až bude zase hůř. Píšu z čirého nadšení pro věc, z chvilkové inspirace… A říkám si, že přesně takhle by to mělo vypadat. Říkám si, že by tohle mohla být nová kapitola, dosud neznámá. Nové, nepoškozené vydání knihy, ve které zachytávám kousky jednotlivých dní a skládám z nich svůj život.
Žánr, který nikdo nepochopí.

Jemný úsměv na rtech a myšlenky na sluneční apokalypsu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama