Kiss me, kill me (1)

20. září 2014 v 18:18 | Naerwen |  Z nápadů
Stáli pod vývěsním štítem antikvariátu a k nohám se jim snášely krůpěje deště. Den měl příchuť studeného kafe, které ráno zůstalo osamoceně stát na kuchyňském stole, zatímco se v objetí odploužili zpátky do ložnice.
Když se teď podívala dolů na svoje boty, v úšklebku si vtáhla mezi zuby spodní ret a potřásla hlavou. V půlce snažení ji přestalo bavit šněrovat tkaničky. Stála tam v těch vysokých černých botách, konce tkaniček splývaly do kaluže, zelený kabát byl nasáklý deštěm za těch několik minut cesty od autobusové zastávky až sem.
Vzhlédla, víčka přivřená, jak ji do nich bodaly dešťové kapky. Dívala se na něj.


Opíral se o cihlovou stěnu a potahoval z cigarety. Nikdy, za žádných okolností nevypadal tak žalostně jako ona, byť mu hrudní koš bezmála obkružoval plíce zvenku přes kůži. Vlasy mu netrčely všemi směry jako jí, ale jen rozjíveně spadaly přes oko. Fantasticky voněl a vždycky měl po ruce Tic Tac.
Vedle něj si připadala v bezpečí... A žalostně ubohá.
Vyměnili si dlouhý pohled, než vypustil kouř a volnou rukou ji objal.
"Pojď sem," zamumlal a přitáhl si ji blíž, dokud ho její dech nezahřál na krku. Milovala, když se k ní choval takhle. Bylo to ochranitelské, něžné a láskyplné a vždycky to působilo jako ta nejpřirozenější věc na světě. Pomalu stejně snadná jako dýchání.
Z úst do úst.
Milovala jeho hluboký hlas. Milovala jeho šedé oči. To tetování andělských křídel, které se táhlo po celé délce zad. Jizvu na předloktí, kterou si odnesl z jakési rvačky v baru pár dní poté, co se poznali.
Moc často se nesmál, ale když už, pravidelně mu u toho ležela v náruči a poslouchala, jak se mu otřásá hruď. Neméně fascinovaně naslouchala v noci jeho tepu a nechápala, jak je možné, že někdo takový našel zalíbení zrovna v ní. Ve ztracené existenci závislé na očních linkách a bezprstých rukavicích.

The world around me
Is lost in misery
The only good I've got
In my life is you

Stáli tak ještě několik minut. Ona v jeho objetí, zabraná do myšlenek. Město kolem nich se začínalo probouzet. Z dlažebních kostek vystoupal mlžný opar kamsi do ztracena nad jejich hlavami, zatímco zdálky se k nim doneslo odbíjení mosazného zvonu.
Ladnost, s jakou se mu o pár vteřin později vymanula, mu připomněla baletky. A ona, jeho múza, byla stejně krásná a stejně zlomená jako ony. Hodiny propnutých špiček vyměnila za klavírní křídlo a když hrála, snaživě se hrbila nad notami, jako kdyby vyzývala hudbu, ať ji pohltí. Někdy se rozplakala při poslechu Afanassieva a její duše se po tu dobu proměnila v chmýří pampelišky rvané větrem a zmítané emocemi. A on ji přitom vždycky držel a šeptal jí do ucha.
Hořkosladká podzimní romance o třech dějstvích v šestém patře oprýskaného činžáku.
Stěhovala se k němu před měsícem. Za tu dobu k nim přibyla toulavá kočka, nové závěsy do oken a kytka na kuchyňský stůl. Byly to ty drobné detaily, které dotvářely celek a zapadaly do jeho života s chirurgickou přesností. Neomylně a dokonale a hluboko. Miloval je.
Miloval ji.
Její duši, její nálady, její smysl pro detail, její úsměv a mateřské znamínko pod klíční kostí. Její vlasy, její zastřený hlas, když mluvila ze spaní, její vůni kombinující šeřík a santalové dřevo.
Pořád cítil v dlaních její tělo a v představách ho na uchu stále šimral její zrychlený dech, kterým obrátila stránky jeho života do úplně nové kapitoly. Horkost jejích rtů mu ocejchovala tělo.
Vzpomínal na chvíle čekání v setmělém průchodu, dokud se k němu nedonesly její kroky. Směřovala domů z hodin klavíru. Věděla, že tam bude a vždycky pro něj měla přichystaný nesmělý úsměv, který se postupem času pokaždé nepatrně rozšířil, když jí odhrnul vlasy a pozvedl bradu.
Byly to začátky pozvolna se rozvíjejícího pouta mezi dvěma osamělými lidmi, nic víc, nic míň. Jemu se rozhodně líbily víc než večery strávené v baru nad kulečníkovým stolem nebo nad vyrovnanými panáky vodky.
Pak přišla ta rvačka a on na ni tu noc v průchodu nečekal, aby ji doprovodil domů. Zato se ukázal pod oknem vily, kde nenáviděla každý čtvereční metr a všechny obrazy lemující schodiště a vstupní halu. Vyděsil ji; ani ne tak proto, že se objevil, nýbrž kvůli kusu starého trička přitisknutému na ráně. Bylo skoro úsměvné pozorovat její rozpaky, její nerozhodnost a způsob, jakým se kousala do rtu, když zvažovala, co dělat. Její otec byl tou dobou pokaždé doma, takže to tam nenáviděla ještě víc.
A tak šli k němu. Postarala se o něj. Stavili se o blok dál pro večeři. Seděli na jeho posteli, ona přejížděla hodnotícím pohledem plakáty na zdi a nesouvisle vyprávěla. Líbali se. Opravdově, s narůstající touhou. Těsně předtím, než šli spát, si odskočila do sprchy a do postele šla v jeho triku.
Vzpomínal na chvíle, kdy si prohlížela svoje nahé tělo v zrcadle a dojemně a dětinsky si rukama zakrývala hrudník. Na chvíle, kdy soustředěně přivírala oči a krčila nos, zatímco se ho pokoušela malovat. Rozptyloval ji úsměvem a měl radost, když se začala červenat nad komplimentem proneseným jen tak mezi řečí. Na chvíle, kdy spolu poslouchali The Offspring a vydrželi jen ležet vedle sebe a zírat jeden na druhého.
Na chvíle, kdy trousili po bytě pohlednice s úryvky oblíbených písniček a nechávali toho druhého hádat, co se skrývá za všemi těmi slovy.

I will be the one that's gonna hold you
I will be the one that you run to
My love is
A burning, consuming fire

A tak mu dovolila, aby ji pohltil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama