Vykoupená hříchem

19. září 2014 v 22:34 | Naerwen |  Z nápadů
Hledíš do spleti krvavýho listí, svět kolem tebe šediví. Všechno ztrácí smysl. Zůstáváš sama, chycená do obrazu utrpení, na pootevřený rty ti sedá jinovatka. Vnímáš, jak celý tvoje tělo spěje ke zkáze. Hrudní koš ti obscénně roztahuje žebra k posledním zrychlenejm nádechům. Tak prudce, až se ti lámou a tříští. Derou se skrze tvoji kůži bez pigmentu a tentokrát je to doopravdy - ne jako v době, když sis po několik týdnů potajmu obracela žaludek naruby.
Tělo ti plní vzduch plnej jedu a ledovejch kostek. Čím víc ho v sobě máš, tím horlivěji do sebe vtahuješ další, vděčná, že přichází konec. Tělo je stroj. Život je fikce. Celý se to rozpadá, všechno se ztrácí. Zapomínáš.


Krční obratle se kroutí do podoby točitýho schodiště. Plíce se konečně naplnily k prasknutí černým térem. Zakopáváš o vlastní nohy, o vyvrknutý kotníky a natažený šlachy, poroučíš se k zemi do černýho plastikovýho pytle. Zkrvavený kolena a modřiny obkružující levou lopatku. K šestnáctinám ti kdosi daroval ostnatý náhrdelník. Jeho podoba se ti vryla do paměti a smyčka do hrdla.
Krásnější mrtvolu ještě nepohřbívali.
Říkáš si, co všechno na tobě Stvořitel zpackal. A jestli to vůbec byl on, kdo ti daroval tyhle černý vlasy a sto sedmdesát centimetrů vybělenejch kostí, co na nich visí zpuchřelá tkáň a obtahujou je tenký vrstvy svalový hmoty, skrze něž prosakuje čpavek a cigaretovej kouř.
Která tvoje biologická matka z těch všech, co sis je během osamělejch nocí představovala, je ta pravá? Která tě donosila, porodila a pak odvrhla?
Nevíš, nikdy jsi ji nepoznala.
I proto jsou ti fotky ukradené. Jsou bezcenné, protože nic nedokazují. Fotky rozstříháváš a hážeš do koše, protože ti jich není líto. Už ti není ničeho líto. Nepřečtený knihy, nedoručený dopisy kamarádek odkudsi ze slunného jihu, kde tráví dovolenou. Doručí je do schránky příliš pozdě. Už to nebudeš ty, kdo je vyzvedne. Bude to cizí ruka, která tě nikdy nehladila po vlasech. A budou to oči bez slz, co přelétnou řádek po řádku bez náznaku emocí. Budou to dokonalé nohy depilované voskem a kroky s ozvěnou podpatků, které odnesou tu snůšku pozdravů do krbu.
Kéž bys tu byla s námi.
Chybíš nám.
Písmena plná upřímnosti stravuje oheň, zatímco tvůj popel chladne v urně. Třeba k tobě ty zbytky psaných projevů náklonnosti přihodí.

'Hey, you're a riddle' I say as I move aside
Like I really need your advice
But you won't leave it alone
Little men try but don't get a lot done
Living in sin don't move me either way
I get a feeling you're so vague

Proč jsi vegetariánka? Hnusí se ti pohled na kusy krvavých steaků ve školní jídelně, které do sebe ostatní tak bezostyšně cpou?
Proč si lakuješ nehty stříbrnou? To se fakt tolik toužíš dotknout hvězd?
Co ti dá zapomenout? Co ti dá volnost, svobodu, vykoupení?
Jakou podobu má smrt?
Kam se vydáš na svou poslední plavbu?
Svět zahaluje tmavý obrys. Zip plastikového pytle se zatahuje. Ztratila ses všem z očí, zmizela jsi v jediném mrknutí oka a v posledním bolestném úderu srdce.
Roztrhlo se na kusy, přeplněný krví a marnýma nadějema. Žaludek se vyprázdnil, střeva rozmotala, močový měchýř splaskl. Stala se z tebe hromádka popela nasáklého sytě žlutou vlhkostí. Zapomenutá existence na cestě do pryč.
Uvažovalas, jestli si třeba nezhotovit vějíř z pánevní kosti a nezamávat jím. Držet ho v kostnatých prstech a posílat vzdušné morové polibky na rozloučenou, zatímco se tvůj pomyslný vlak skřípavě rozjede po kolejích.

When the rain comes I sit home and pray
Make it all numb I wish it all away
All I really need is just somewhere to hide away
(Kick him when he's down)
Here alone I'll put up and fight
(Kick him when he's down)
Beat me all the way I'll take it all night
(Kick him when he's down)
Hey, don't worry, I'll get along home alright


To ráno ti jazyk naposled polaskalo horký kafe. Naposled jsi plivala krev při čištění zubů a naposled sis obtáhla oči černou
linkou. O čtvrt hodiny později sis zapálila cigaretu v osamělým podchodu a zírala na změť nakřivo vyvedených grafitti. Doléhal k tobě mužský hlas recitující verše ze Sonetů.
Tvůj poslední den stál za to. Škoda jen, že ti odepřeli místo v nebi i v pekle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama